Historie aquaponie

Úvodní stránka/Historie aquaponie

Historie aquaponie

Jaká je historie aquaponie?

Ačkoli aquaponie představuje revoluci v současném zemědělství a mnozí v ní spatřují velkou budoucnost, není novinkou. Má bohatou historii u přírodních národů. Znali ji například Aztéci. Přečtěte si, jaká je historie aquaponie.

Aztéčtí indiáni ve Střední Americe byli pravděpodobně prvními, kteří využívali principy propojeného chovu ryb s pěstováním rostlin. Plodiny pěstovali na uměle vybudovaných ostrovech Chinampas na jezerech v Mexickém údolí. Takto vytvořená zemědělská půda byla zavlažována mělkou jezerní vodou, bohatou na živiny. Na těchto obdélníkových polích pěstovali především kukuřici, rajčata nebo fazole a v kanálech mezi ostrovy rybařili. Některé z těchto umělých ostrovů se zachovaly až do dnešní doby a jsou zapsány na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Ve staré Číně zase využívali kapry nebo sumce ke zúrodnění rýžových polí.

Současný termín aquaponie, anglicky Aquaponics, pochází pravděpodobně ze 70. let dvacátého století. Aquaponie jako systém společného chovu ryb a pěstování rostlin se pravděpodobně objevil u amerických farmářů s akvakulturou, kteří řešili různé způsoby, jak snížit svoji závislost na velkém množství čerstvé vody pro své chovy a zároveň využít odpadní vodu pro růst rostlin. Ryby jsou tradičně chovány v polootevřených příbřežních farmách na pobřeží všech moří nebo ve sladkovodních rybnících, nicméně aquaponie vznikla z tzv. recirkulačních systémů (Recirculating Aquculture Systems, RAS). Jejich výhodou je to, že ryby mohou být chovány ve větším množství a v menším objemu než v klasické přírodní nádrži. Nevýhodou takových intenzivních systémů je rychlá akumulace odpadních látek, které je nutné vypouštět zpět do vodních toků. Znečištěnou vodu z těchto sádek musí nahradit čerstvou. Takový chov spotřebovává množství čisté vody a vypouští zpět do prostředí velké množství živin, které zatěžují životní prostředí. Pro dočišťování a snížení spotřeby vody v takových chovech se zkoušely různé způsoby filtrace, ale i různé vodní rostliny. Posléze se přešlo k rostlinám zasazeným do inertního substrátu, jakým byl například písek nebo štěrk. Ukázalo se, že takový systém je vhodný i pro růst různých druhů jedlých rostlin.

Začátek aquaponie a jejího studia se v anglických textech nejčastěji spojuje s prací doktora Marka McMurtryho z North Carolina State University. Ten založil v roce 1969 New Alchemy Institute, ve kterém se zabýval různými koncepty permakulturního pěstování. Zhruba ve stejném čase doktor James Rakocy založil a zkoumal v rámci své doktorské práce aquaponický systém na Auburn University v Alabamě. Po dokončení studií se přestěhoval na University of the Virgin Islands v karibiku, kde založil aquaponický výzkumný program pro chov tilápie. V roce 1997 James Rakocy a jeho kolegové vyvinuly první velký aquaponický systém za použití tzv. raftů, tedy plovoucích desek se zasazenou zeleninou v mělkých nádržích propojených s rybími sádkami. Do té doby se rostliny pěstovaly vždy v nějakém typu substrátu, kterým protékala voda.

2017-09-15T10:11:41+00:00

Napsat komentář